Záměrné nedělání není lenost. Je to rozhodnutí, pro které potřebujete jasné myšlení.
Každý projekt má svůj začátek. Tento začal frustrací z toho, že ani sebedisciplinovanější člověk nedokáže dělat všechno dobře najednou.
Rok 2018. Plzeňská kavárna, stůl pokrytý papíry. Člověk, který si říkal, že stačí lepší systém. Kupoval aplikace, četl knihy o produktivitě, experimentoval s Pomodoro technikou, GTD, Kanbanem. Výsledek byl pokaždé stejný: první dva týdny euforie, pak návrat k chaosu, jen s větším výčitkami.
Problém nebyl v aplikaci. Nebyl ani v disciplíně. Byl v tom, že seznam úkolů rostl rychleji, než ho bylo možné plnit. A žádný systém neřeší základní matematiku: pokud přibývá víc, než ubývá, záloha se hromadí donekonečna.
Jednoho dne přišla jednoduchá otázka: co kdyby místo toho, jak udělat více, jsme se ptali, co udělat nemusíme?
Zní to triviálně. V praxi je to ale překvapivě obtížné. Vyžaduje to jasná osobní kritéria. Vyžaduje to schopnost odolat pocitu viny za to, co odkládáte nebo odmítáte. A vyžaduje to dost sebedůvěry, aby bylo možné říct "toto teď nedělám" bez neustálého přehodnocování.
Tohle se nedá koupit jako aplikace. Tohle se musí procvičovat.
Záměrné nedělání není lenost. Je to rozhodnutí, pro které potřebujete jasné myšlení.
Mezi roky 2019 a 2022 proběhlo v různých podobách více než čtyřicet pracovních setkání, kde lidé z různých profesí testovali různé přístupy k redukci pracovní zátěže. Programátoři, projektový manažeři, učitelé, podnikatelé. Každý s jiným typem přetížení.
Z těchto setkání vyplynulo několik opakujících se vzorců. Lidé se trápili ne proto, že by neuměli pracovat, ale proto, že neuměli odmítat nebo odkládat bez pocitu, že selhávají.
Kurz vznikl jako odpověď na tyhle vzorce. Ne jako návod, co dělat. Ale jako prostor, kde lze procvičovat, co nedělat.
Kurz záměrně neprobíhá online. Práce s výběrem a odmítáním je osobní záležitost, která se lépe děje v přítomnosti ostatních. V malých skupinách vzniká prostor pro upřímnost, která v digitálním prostředí chybí.
Pracujeme v Plzni. Skupiny jsou malé. Rychlost kurzu se přizpůsobuje účastníkům, ne harmonogramu.
Co je správné přestat dělat, závisí na každém člověku zvlášť. Kurz neposkytuje hotové šablony, pomáhá vám najít vlastní.
Změna návyků myšlení trvá déle než týden. Kurz je proto rozložen do více setkání s prostorem mezi nimi.
Mnozí lidé umí odmítat, ale dělají to s pocitem viny. Kurz pracuje i s tímto rozměrem.
Každé setkání začíná pozorováním toho, co se skutečně děje v životě účastníků. Ne co by se dít mělo.